Tisknout

O Alzheimerově chorobě

Víte, co je to Alzheimerova nemoc?

Alzheimerova nemoc je závažné onemocnění mozku, při kterém dochází k zániku mozkových buněk a následnému ubývání mozkové hmoty. Zároveň dochází v mozku k dalším jevům, které jsou více či méně probádané. Jedním z takových dějů je ubývání  acetylcholinu. Acetylcholin je látka, která zajišťuje přenos informací mezi mozkovými buňkami. Úbytek buněk a narušení přenosu informací mezi buňkami ještě zbylými vedou pak logicky k významnému narušení mozkových funkcí.

Víte, kolik lidí touto nemocí trpí?

Alzheimerova choroba je onemocnění především vyššího věku a s věkem riziko vzniku onemocnění stoupá. Ve skupině 65tiletých jsou postiženy zhruba 2 – 3 %, každých 5 let se toto procento zdvojnásobuje. Ve skupině 80tiletých je postižena polovina populace. Existují ale i vzácnější formy s časným začátkem vzniku, např. již kolem 40. – 50. roku. V současné době se odhaduje, že je ve světě kolem 20 miliónů lidí, trpících Alzheimerovou chorobou. V České republice se počet postižených odhaduje na cca 150 000.

Víte, co je příčinou této nemoci?

Příčina Alzheimerovy choroby stále není zcela zřejmá. Uplatňují se zřejmě určité genetické faktory – dědičnost, ale i různé genetické abnormality bez dědičného podkladu. Pro to, aby došlo k propuknutí příznaků choroby však musí být splněny ještě další podmínky, které zatím nejsou známy.

Víte, kdo je tímto onemocněním nejvíce ohrožen?

Rizikovými faktory pro vznik Alzheimerovy choroby je především vysoký věk. Čím jsme starší, tím větší máme pravděpodobnost, že u nás propukne Alzheimerova choroba. Dalším rizikovým faktorem je ženské pohlaví, bylo prokázáno, že ženy onemocní Alzheimerovou chorobou častěji než muži. I výskyt onemocnění v rodině, u rodičů, prarodičů, sourozenců zvyšuje do určité míry riziko vzniku. Rizikovým faktorem, který může každý z nás ovlivnit, je nízká duševní aktivita a nízké vzdělání.

Víte, jak se nemoc projevuje a vyvíjí?

Hlavním příznakem Alzheimerovy choroby je porucha paměti. Na počátku onemocnění je přítomna zapomnětlivost, člověk stále něco hledá, dává věci na nesprávná místa (peněženku do lednice apod.). Může si detailně vybavovat věci z dávné minulosti, a přitom si nepamatuje, co se stalo před chvílí, co měl k obědu apod. Stále se ptá na stejné věci nebo stejné věci dokola opakuje. Rozvíjejí se poruchy řeči, nemocný  si nemůže vybavit názvy jednotlivých předmětů, pojmenovává je opisem („to, jak se z toho pije“, „to, jak se tím píše“). Řeč je obsahově chudá, věty ztrácejí svůj smysl. Nemocný ztrácí schopnost abstraktního myšlení, ztrácí úsudek, není schopen řešit ani banální úkoly. Přestává se orientovat v čase, neví, jaký je den, může se ztratit i na dobře známých místech. Netěší ho dál činnosti, které mu dříve potěšení skýtaly. Mění se jeho osobnost, chování. U části nemocných se rozvíjejí poruchy chování ve smyslu bloudění, neklidu, někdy dokonce agresivity. Tyto poruchy jsou dány především nepochopením situace či strachem z „neznáma“. Alzheimerova choroba narušuje i schopnost konat běžné denní aktivity. Obsluhovat běžné domácí přístroje či dokonce telefon se může stát nezvládnutelným problémem. V počátečních stádiích nemoci může nemocný dobře fungovat ve známém prostředí, zaběhlém rutinním životě. Příznaky se často „demaskují“ při určité zátěži či změně (ztráta partnera, hospitalizace apod.).
Alzheimerova choroba je progresivní onemocnění. To znamená, že její příznaky se neustále zhoršují. Na začátku je nemocný ještě schopen postarat se sám o sebe jen s mírnou pomocí při řešení obtížnějších úkolů (řešení finančních záležitostí apod.). S rozvojem nemoci však ubývá činností, které je nemocný schopen zvládnout sám, bez cizí pomoci. V nejtěžším stádiu Alzheimerovy choroby již není schopen se ani samostatně najíst, neudržuje hygienické návyky, může se pomočovat. Stává se zcela závislým na péči okolí.

 

Komplikace vyplývají z charakteru onemocnění. Poruchy paměti mohou vést k tomu, že nemocný zapomene zavřít plyn, nechá puštěnou vodu, zapnutou žehličku apod. S poruchou orientace souvisí riziko, že se nemocný ztratí, se ztrátou soběstačnosti riziko prochladnutí, vyhladovění…Alzheimerova choroba snižuje obranyschopnost nemocného a i banální infekce může znamenat závažné ohrožení života. Alzheimerova choroba sama je smrtelným onemocněním, průměrná doba přežití je osm let od začátku příznaků.

Víte, jak se pozná, že člověk trpí tímto onemocněním?

Alzheimerovu chorobu diagnostikuje lékař na základě příznaků nemoci (poruchy paměti, myšlení, orientace atd.) a charakteru průběhu onemocnění. Typické je, že Alzheimerova choroba začíná plíživě a její příznaky se neustále zhoršují („Nevím, kdy přesně onemocnění u maminky začalo, snad před rokem, dvěma, ale je to pořád horší a horší“).
V praxi to vypadá tak, že většinou rodina začne mít podezření na to, že maminka, tatínek, babička…trpí Alzheimerovou chorobou. Vyhledají proto svého praktického lékaře a tuto možnost s ním proberou. Praktický lékař nemocného vyšetří, natočí elektrokardiograf (EKG), udělá rentgen plic, nabere krev a moč na vyšetření, zhodnotí charakter všech užívaných léků. Tato vyšetření slouží k tomu, aby se vyloučila případná jiná onemocnění, která Alzheimerovu chorobu pouze připomínají. Pak pošle nemocného k odbornému vyšetření psychiatrovi nebo neurologovi. Ten podrobně pohovoří s nemocným i jeho pečujícím, blízkou osobou. Má-li pochybnosti o diagnóze, může indikovat ještě vyšetření mozku počítačovou tomografií (CT) nebo magnetickou rezonancí. I tato vyšetření mohou odhalit případné jiné příčiny poruchy.

Alzheimerova choroba není nemocí jen jednoho člověka, ale celé rodiny. Proto léčba musí být komplexní a zahrnovat i rodinu, pečující. Alzheimerova choroba může být v podstatě milosrdným procesem pro samotného postiženého, který si své potíže neuvědomuje, žije si ve vlastním světě. O to víc však trpí okolí nemocného, kterému se ztrácí člověk nejmilovanější. Nemocný v pozdních stádiích choroby neví, kde je, kolik je mu let, nepoznává ani své nejbližší, často ztrácí i povědomí o tom, kdo je, čím byl, zda má děti apod. I v tomto těžkém stádiu Alzheimerovy choroby si však uchovává určité emoční vnímání, je schopen vnímat pocity a cítění lidí kolem sebe. Usmívá-li se na něj jeho okolí, bude mít též tendenci se usmívat a cítit se dobře. Uvidí-li kolem sebe stres, napětí, slzy… může ho to zneklidnit a může reagovat neklidem, smutkem, úzkostí….Dá se říct, že zrcadlí emoce svého okolí. Proto pilířem léčby nemocného s Alzheimerovou chorobou je vlastně chování a přístup pečujících, vlídný a klidný přístup, bezpečné a příjemné prostředí. Je důležité umět nemocnému nabídnout nějakou aktivitu, kterou je schopen zvládnout (loupání jablek, skládání prádla apod.), s nemocným mluvit, i když vidíme, že nám nerozumí. Aktivace nemocného nesměřuje k jeho „trénování“, ale k navození pohody a nenechávání „mozku v klidu“.

Víte, jak lze toto onemocnění léčit?

V současné době jsou již na našem trhu léky určené k léčbě Alzheimerovy choroby. Nevedou k jejímu vyléčení, ale mohou zastavit či zpomalit zhoršování nemoci a tím prodlouží aktivní část života nemocného. Tyto léky sice nezabrání úbytku mozkových buněk, ale vedou ke zvýšení množství acetylcholinu v mozku a tak zlepšují fungování mozku. Jde o tzv. inhibitory acetylcholinesterázy (blokují činnost látky, která rozkládá acetylcholin). Tyto léky jsou určeny k léčbě mírné až středně těžké Alzheimerovy choroby a může je předepsat psychiatr nebo neurolog. Jsou dostupné ve všech lékárnách a v současné době jsou částečně hrazeny zdravotní pojišťovnou.

Víte, jak postupovat při podezření na onemocnění Alzheimerovou nemocí?

Máte-li podezření, že Vy nebo někdo z Vašich blízkých trpí Alzheimerovou chorobou, neostýchejte se a navštivte svého praktického lékaře, popř. se obraťte přímo na odborného lékaře, který se diagnostikou a léčbou poruch paměti zaobírá (neurolog, psychiatr). U lékaře pak řekněte, jak dlouho příznaky nemoci trvají, zda a jak rychle se zhoršují. Připravte si seznam všech užívaných léků (léky jsou často příčinou poruch paměti!). Nestyďte se na všechno zeptat, nechte si vysvětlit vše, čemu nerozumíte, dělejte si poznámky, popř. lékaře požádejte o nějaké informační materiály. Nezapomínejte, že ne vše, co může jako Alzheimerova choroba vypadat, jí musí být, může jít o stav, který se dá vyléčit a zbytečné oddalování léčby může mít závažné důsledky. Stejně tak u samotné Alzheimerovy choroby – čím dříve se s léčbou začne, tím lépe.

Základní rady a pravidla při pečování o vaše blízké

Jak zajistit bezpečnost?

1. Odkliďte z místnosti vše, co tam překáží, aby se snížilo nebezpečí pádu nemocného.

2. Zabezpečte plynové a elektrické sporáky a jiné spotřebiče.

• Přikryjte ovládací knoflíky a mikrovlnné i jiné elektrické trouby odpojte ze sítě, když jsou mimo provoz.

3. Odstraňte i jiné předměty, které by mohly pacienta ohrozit

• Používáte-li bojler, snižte teplotu pod 50 stupňů, abyste nemocného uchránili před opařením.
• U dveří do koupelny a ložnice odstraňte zámky z vnitřní strany dveří
• Prostory, kde je vana nebo bazén nechávejte uzamčené
• Peněženky, klíče, účty a důležité doklady ukládejte mimo dosah nemocného. Nemocní s Alzheimerovou nemocí mohou různé předměty přemístit nebo schovat, aniž si to uvědomují.
• Zamykejte nebezpečné látky, jako jsou čisticí prostředky, zápalky a léky.

4. Zabraňte nemocnému s Alzheimerovou nemocí v řízení auta

• Váš blízký se pravděpodobně nebude chtít této činnosti vzdát. Pro obecnou bezpečnost je však třeba udělat vše, aby nemocný nesedl za volant.
• Znemožňujte mu přístup k autu. Klíče od auta schovávejte a auto nechávejte zamčené.
• Snažte se auto zaparkovat tak, aby je nemocný neviděl.

5. Kontrolujte, kam nemocný chodí

• Nemocní s Alzheimerovou nemocí bývají neklidní a zmatení. Snadno mohou bloudit a ztratit se.
• Dveřní zámky upravte tak, aby byly pro nemocného těžko odemykatelné.
• Požádejte sousedy, aby vás upozornili, pokud uvidí, že se nemocný pohybuje někde sám.
• Kupte nemocnému náramek, na který se dá umístit jméno a adresa a dbejte na to, aby jej nosil.

6. Pomoc při péči o vlastní osobu nemocného

Jídlo a pití

• Alespoň jedno jídlo denně konzumujte společně s nemocným. Dbejte na to, aby jídlo mělo co nejvyšší výživnou hodnotu a aby nemocný během dne vypil dostatek tekutin.

Oblékání

• Pro nemocného je někdy obtížné vybrat si, co si má obléci. Zkuste mu připravit každý den oblečení sami.
• Potřebuje-li nemocný pomoc při oblékání, podávejte mu jednotlivé kusy oblečení a říkejte mu, jak si je má obléci.

Podávání léků

• Dbejte na to, aby nemocný denně užíval všechny léky, které má předepsány. Nespoléhejte na to, že si nemocný vezme léky sám. Dávejte mu je raději sami, abyste si byli jisti, že je užívá včas a ve správném množství. Léky uchovávejte ne bezpečném místě, abyste zabránili tomu, že si jich nemocný omylem vezme více.

7. Komunikace a chování

Pro nemocného s Alzheimerovou nemocí je často obtížné se dorozumět a být pochopen. K projevům Alzheimerovy nemoci patří i to, že nemocní jednají a chovají se takovým způsobem, který vás může znechutit nebo rozčílit. Uvědomte si, že to je důsledek nemoci a ne záměr. Naučte se s takovými obtížnými situacemi vyrovnávat.
Nemocní s Alzheimerovou nemocí mají často potíže porozumět smyslu řečeného, ale jsou velmi citliví na to, jak se co říká. Snažte se vždy komunikovat vlídným a klidným tónem.
Způsob komunikace volte oznamovací ne tázací.
Např. místo abyste se ptali: „Chceš se jít vykoupat ?“, oznamte: „Koupel máš připravenou, tady je ručník“.
Rozptylujte pozornost nemocného
Nemocný chce jít například sám ven. Místo, abyste řekli: „Kam chceš teď jít? Nemůžeš odejít sám.“ Řekněte: „Než odejdeš, pojď mi tady s tím na chvilku pomoci“. Pacientova pozornost se zaměří na něco jiného a brzy zapomene na to, co chtěl původně dělat.
Vyhýbejte se diskusím o realitě.
Nemocný si často realitu neuvědomuje a není schopen rozlišovat minulost a přítomnost. Může dokonce zapomenout, kdo jste. To je samozřejmě velmi nepříjemné, přesto netrvejte na své verzi reality, vznikl by tak ještě větší stres.
Místo, abyste řekli:“ Tatínkovi nemůžeš zavolat, je přeci už tolik let mrtev“, řekněte:“ On teď určitě není doma. Zavoláme mu později.“

8. Plánujte každodenní činnost pro nemocného

Pacienti s Alzheimerovou nemocí se často nudí. Rádi by něco dělali, ale nevědí co a jak. Proto je dobré připravit jim na každý den nějakou činnost.
Úkoly musí být jednoduché. Vhodné je, když se činnosti opakují.
Pracujte spolu s nemocným a obtížnější část úkolů udělejte případně sami (např. při pečení koláče sami obstarejte vážení nebo odměřování surovin).
Dbejte na to, abyste se vy i nemocný udržovali v co nejlepší fyzické kondici. Výborným pohybem je procházka v přírodě. Cvičení zmírňuje neklid a zlepšuje spánek.

 

 

Konkrétní kontakty na sociální zařízení, pečovatelské služby, stacionáře atd., kteří zajišťují péči o pacienty s Alzheimerovou chorobou naleznete na těchto webových stránkách – www.gerontologie.cz.

Konkrétní místa, kde mohou zajistit pomoc s umístěním pacientů (úřady), možnost vyžádání si příspěvku v bezmocnosti atd. naleznete v sekci Novinky, kde si můžete stáhnout příručku s těmito informacemi.